LYŽAŘSKÝ KURZ V NAŠÍ ŠKOLE
Po několika letech, kdy nám na střídačku rušil kurzy covid a nedostatek sněhu, se nám letos podařilo vyjet.. Zájem dětí o lyžování byl překvapivě veliký. Přihlásilo se nám dvacet-jedna dětí, což jsou skoro všichni. Letos jsme byli již poučeni a neplánovali si žádná přesná data. Prostě se jelo, když jely vleky. Rozhodovali jsme se mezi sjezdovkami na Polevsku, která je opravdu blízko a v Horním Podluží. Vyhrála nabídka v Horním Podluží a rozhodně nelitujeme. Většina dětí si zde půjčila i celou lyžařskou výbavu za velice výhodnou cenu. Paní Bláhová z půjčovny byla velice ochotná a vše nám perfektně připravila. Protože se vše řešilo za pochodu a jelo se, když napadl sníh, neobjednávali jsme autobus. Využili jsme hasičského auta, kam se vejde více dětí. Tím nás vozil pan Stanislav Dvořák, který nám pomáhal i pod svahem, za což mu moc děkujeme. Ti co se nevešli, jezdili auty učitelek. Velkou výhodou je, že naše paní družinářka Dagmar Čejková a bývalá i současná paní starostka Marcela Novotná a Lenka Nešlehová jsou zkušené lyžařské instruktorky a všechny nám slíbily pomoc při výuce. Díky nim jsme proto mohli celý kurz realizovat dosti levně a jsme jim za to moc vděčni. Velké dík pak patří panu Jakubu Navrátilovi, který zaskočil za instruktorky, když nemohly. Nevím, co bychom si bez něho počali.
Děti byly vážně skvělé. Většina z nich stála na lyžích úplně poprvé a to co zvládly za čtyři dny, zaslouží velkou pochvalu. Úkol prvního dne byl postavit se na lyže, zvládnout základní postoj a naučit se jezdit na kotvě. Zvládli to všichni a většina z nich, jezdila za dvě hodiny na kotvě sama. Po prvním dnu bylo vidět, že jsou všichni nadšení a že jsou rádi, že překonali svůj strach. Překvapovali nás hlavně ti, co nechtěli do posledního dne jet vůbec. Po čtyřech dnech bylo vidět veliké zlepšení u všech zúčastněných. Ti co již lyžovali, jezdili z vrchu sjezdovky a pomalu zdokonalovali svou techniku. Ostatní se naučili zastavit bez pádu, zatočit a samozřejmě sjet. Velké umění byla jízda na kotvě. Většina dětí ji zvládla sama, někteří jezdili s dospělými. V každém případě všichni nakonec zvládli vystoupit z kotvy v půli kopce a zůstat stát, což není zrovna jednoduché. Vše bylo ztížené počasím, které nám moc nepřálo. Buď foukalo, nebo sněžilo, nejhorší byl ovšem déšť. Přesto si nikdo nestěžoval. Díky počasí jsme byli zatím pouze čtyřikrát ze slíbených šesti dnů. Uvidíme, jestli se nám podaří ještě vyjet. Jsme rádi, že jsme je tímto sportem nadchli a víme, že už doma přemlouvají rodiče, aby s nimi jezdili také. Pokud se nám letos kvůli počasí nezadaří, těšíme se již nyní na příští sezónu.