O vzniku obecné školy v tehdejších obcích Oldřichov a Mistrovice se začalo jednat již v červenci 1919 prostřednictvím okresní politické expozitury v České Kamenici. Několikrát se však stalo, že spis zemské školní rady byl zaslán do obce Oldřichov u Teplic a celá akce schválení se zbytečně prodlužovala. Teprve po osobní návštěvě členů národního výboru z Oldřichova u zemské školní rady se projednávání pohnulo kupředu. Škola byla povolena výnosem zemské školní rady pod číslem T.1324/3, čís.z.š.r.76523.
V komisionálním řízení byly pro školu zabrány dva pokoje německého řídícího učitele, byly přestavěny a 1. září 1919 proběhlo slavnostní otevření obecné školy. Mělo jen jednu chybu, nebyl učitel. Dvě učitelky vůbec nenastoupily. Teprve 1. ledna 1920 nastoupil jako zatímní správce školy Jan Žák. Učitel vyučoval dopoledne v Oldřichově a odpoledne v Mistrovicích. 16. listopadu 1921 byla povolena pobočná třída v Mistrovicích a nastoupila druhá učitelka. Teprve od března 1922 probíhalo řádné celodenní vyučování. Od školního roku 1924/26 byl učitelský sbor již čtyřčlenný. V tomto roce byl vyměřen pozemek pro novou školní budovu. Škola měla každý rok velmi dobré hodnocení inspekce, pracovala podle programu činné školy. Na dobrém hodnocení se jistě projevilo i to, že se zde učitelé nestřídali tak často jako v jiných obcích, až na období let 1927-29, kdy byly personální poměry nestabilní. Až do roku 1929 pracovala druhá třída jako prozatímní, v tomto roce byla ustanovena jako definitivní.
7.dubna 1931 byly zahájeny stavební práce na nové školní budově, již v listopadu tohoto roku byla budova otevřena. Protože byl podzim a okolí školy ještě nebylo upravené, byla slavnost otevření přeložena na červen 1932. Tento den se stal největším svátkem zdejší české menšiny. Přítomen byl i ministr školství. Škola byla dvoutřídní s 35 žáky, v budově byla i škola mateřská a byt ředitele. V roce 1935 poklesl počet žáků a škola se stala opět jednotřídní, za poklesem stojí odliv českých sklářských dělníků. Zápis ve školní kronice končí 8. července 1938. V době okupace sloužila budova nejprve německé škole a pak jako ubytovna pro německé vojsko.
Po skončení druhé světové války se na škole opět začalo vyučovat. Nejdéle působila na škole paní učitelka a ředitelka Pavla Karlová. Škola se stala nedílnou součástí života obce a přežila i snahy o rušení malotřídních škol v průběhu posledních desetiletí.