ERASMUS+ NA TENERIFE

Malotřídní mise

Na konci května se nám konečně splnil sen v podobě první větší akce programu Erasmus+ a naší „Malotřídní mise“. Dvanáct dětí z naší školy se vydalo poznávat svět, cizí kulturu i jazyk a to rovnou velice daleko a rovnou letadlem. Vydali jsme se na jeden z kanárských ostrovů na ostrov Tenerife. Této akci předcházelo mnoho papírování, počítání a také zádrhelů. Jedním z nich byl samotný let. Při objednávání letenek jsem zjistila, že na Tenerife se dostanete přímým letem jen čtyřikrát týdně. I tak trvá cesta pět hodin. Museli jsme tedy odjíždět v úterý a s hostitelskou školou jsme strávili i víkend. Vraceli jsme se následující pondělí

Poznáváme svět

Přestože většina dětí letěla poprvé, byly všechny statečné a nikdo se nebál. Aby se nám někdo neztratil, pořídili jsme stejné kšiltovky a trička. Pro skupinu to má jen samé výhody a modrá se v davu prostě hezky hledá. Už na letišti se po nás všichni otáčeli, kam že s těmi „prťaty“ jedeme. Na Tenerife už se divili úplně všichni.

Autobusem tam a zase zpátky

Tenerife není velký ostrov a mají skvělou autobusovou dopravu. Autobusem a tramvají se dostanete prostě úplně všude a to do hodiny. Až jsme jim záviděli. Když jedete na týden, stačí si koupit a nabít kartu a pak už si jezdíte, čím chcete a jak často chcete. Bohužel na letišti nikdo nepočítá s větší skupinou, která si chce koupit právě tyto karty. První super zážitek nás čekal při příchodu na autobusovou zastávku, kde jsme se dozvěděli, že karty si můžeme koupit pouze v automatu a to nejprve zaplatit jednu kartu a poté si jí nabít zvlášť. Každá transakce se musí hned platit. Takže děti seděly více než hodinu na kufrech a při sledování nám ujíždějících autobusů čekaly, až paní učitelky nakoupí šestnáct karet a pak šestnáct karet nabijí..

Ceíp Tíncer

Naše hostitelská škola Ceíp Tíncer je přímo v hlavním městě Santa Cruz de Tenerife, kde jsme celý týden bydleli. Naše dětičky jsou ještě hodně malé, proto jsme nebyli ubytováni v rodinách, jak to často bývá. Není ale lehké objednat ubytování pro šestnáct lidí. Byly jsme s nimi čtyři dospělé. Podařilo se nám sehnat tři apartmány v jedné budově. Ty byly velice prostorné, čisté a bylo tam vše, co jsme potřebovali. Protože jsme neměli objednané jídlo, pomáhaly nám s nákupy i vařením děti.  Například palačinky k večeři si udělaly skoro samy. Apartmány byly kousek od tržnice s ovocem, obchodů, zmrzky i moře. Jen škola byla kousek dál, ale za tu každodenní jízdu tramvají to stálo.

Jak šel čas na Tenerife

Hned ve středu ráno jsme se vydali do centra, kde na nás čekali kamarádi, kteří u nás byli v březnu a jejich spolužáci. Ti nás provedli tržnicí a městem a pak zavezli tramvají do školy, kterou nám také ukázali. Školu mají zcela jinou. Není sice plechová, ale vše se tam hodně ozývá. Děti jsou hlučnější a je to ve škole znát. Na toaletách neměli prkénka ani mýdlo, o ručníku ani nemluvím. Okolo školy mají sice stromy a zeleň, kterou si tam pěstují, jinak je tam pouze beton a suchá hlína. Po vyučování jdou menší děti na oběd a starší čekají na betonovém hřišti, kde se zabavují samy, zatímco učitelé obědvají uvnitř ve své soukromé „jídelně“ nebo pijí kávu. V jídelně opět nejsou učitelé, ale o pořádek se tam starají paní kuchařky. I když nám to přišlo, že si spíše děti dělají, co chtějí. Hluk tam byl pořádný. Paní učitelky, které u nás byly v březnu, se hodně divily, jaké máme ve škole ticho. My to pochopili až u nich. Nás ani děti tam jíst nenechali, usídlili nás jinde a to zvlášť děti a zvlášť dospělé. Asi si ale všimly, jak jsme z toho nervózní a příště už jsme jedly s našimi dětmi.

Čtvrtek

Vzali nás na výlet do národního parku Teide. Chtěli nám ukázat krajinu, která je mimo město a je opravdu úchvatná. Autobusem nás vyvezli do nadmořské výšky něco málo přes 2000 m. n. m., pod sopku Pico de Teide. V návštěvnickém centru jsme zhlédli video o vzniku ostrovů a prošli si parkem s endemickými rostlinami. Pro děti bylo nejvíc hledat ještěrky.

Pátek

Byli jsme ve škole, kde měli připravený projektový den o životě na ostrově a my jsme poznávali místní kulturu. Děti si vyrobily vlaječky, uvařily si gofio, které někomu moc chutnalo a někomu zase vůbec. Vyrobily si přívěsky ze samotvrdnoucí hmoty a podívali se na divadelní představení Adams family ve španělštině a hlavně si našli nové kamarády. Sama paní ředitelka nám nandala výborný oběd, který je typickým místním pokrmem. Vepřová žebírka s bramborem a kukuřicí doplněné zelenou mojo omáčkou. Bylo to moc dobré. Odpoledne nás vzala paní ředitelka se svými dětmi a kolegy do muzea MUNA, kde jsme znovu poznávali tamější kulturu a přírodu. Děti nejvíce zajímaly mumie.

Sobota

Společně se čtvrťáky jsme jeli na pláž, kde jsme byli celý den. Hráli jsme tam volejbal, jezdili na paddleboardech a kajacích, koupali se a stavěli z písku. Pláž byla písčitá a velmi pěkná. Prý nám výjimečně nefoukalo a tak bylo moře bez vln, za což jsme byly my dospělé vděčné.

Neděle

Vydali jsme se do města Puerto de la Cruz, kde je úžasný Loro park. Je to prý jedna z nejkrásnějších zoologických na světě s velkým počtem různých papoušků. Mimo běžné prohlídky parku jsme se byli podívat na vystoupení delfínů a papoušků. Na kosatky jsme museli rovnou dvakrát. Při ranní návštěvě jsme totiž seděli moc vzadu a kosatky nás nepocákaly. Museli jsme tam tedy ještě podruhé a to přímo „pod sprchu“. Takže jsme byli všichni durch, ale konečně šťastní. Bohužel je tam toho tolik co vidět, že nás se zavíračkou vyhazovali a my nestihli akvárka. Ale to prý nikomu nevadilo. V Puerto de la Cruz jsme viděli také typickou pláž s černým lávovým pískem.

Pondělí

V pondělí nás už čekalo jen balení a cestovaní. Ostrov Tenerife nás všechny uchvátil. Je to krásná země, zcela rozdílná od té naší. Většina z nás by se tam chtěla ještě někdy vydat.

Děkujeme, bylo krásně

Máme skvělé děti a vše proběhlo bez potíží. Tak daleko od domova a samotné byly opravdu statečné, šikovné a hodné. Čas nám tam utíkal strašně rychle a my jsme se vždy vrátili do ubytování až večer, i když plány byly jiné.  Naše hostitelská škola byla také super a jsme rádi, že jsme je mohli poznat a trávit s nimi čas. Byli  moc hodní a starali se o nás jako v bavlnce. Budeme rádi, když spolu budeme nadále v kontaktu a to se doufám, podaří. Děti by pak měly kamarády na dopisování. Někteří už si píší přes instagram.

Protože se nám podařilo uspořit ještě nějaké peníze z projektu. Pokusíme se naplánovat ještě jednu kratší cestu, tentokrát jen poblíž za hranice a pojede méně dětí. To bychom rádi zvládli v příštím školním roce.

 I když jsou naše děti velmi malé a s angličtinou se teprve seznamují, dají jim tyto cesty velmi mnoho. Proto už nyní pomalu začínáme plánovat náš další projekt, o který budeme žádat v únoru a rozhodně toho bude víc.

Autor článku: Mgr. Lucie Mrňáková