ERASMUS V NAŠÍ ŠKOLE
Jak jste se mohli již několikrát dočíst v těchto novinách, naše škola se v minulém roce zapojila do projektu Erasmus+. Přestože jsme velice malá škola a šance na obdržení dotací jsou minimální, pokusili jsme se o ně alespoň zažádat. A světe div se, podařilo se. S podobnými akcemi nemáme žádné zkušenosti, tak byl náš první projekt velice skromný a vše bylo jen na zkoušku. Zažádali jsme si o stínování učitelů na pracovišti a návštěvu našich dětí školy v zahraničí. Projekt se soustředí na nové vyučovací metody, práci s moderní IT technikou, zapojení informovanosti žáků do problematiky životního prostředí, poznávání jiné kultury a památek a v neposlední řadě nás zajímá inkluzivní vyučování v zahraničí. Samozřejmostí je rozvoj znalosti anglického jazyka a hledání kamarádů na dálku. Zapojit do projektu, jsme se rozhodli, za pět minut dvanáct, tak jsme si ani nevybírali státy hostitelských škol. Pomocí online komunity evropských škol se nám podařilo sehnat hostitelskou školu Ceip Concepción Arenal ve Vila Real ve Španělsku a abychom viděli více, pro děti jsme se spojili se školou Ceip Tíncer v hlavním městě jednoho z Kanárských ostrovů, Santa Cruz de Tenerife.
Stínování učitelů na pracovišti již proběhlo. V loňském říjnu odletělo pět učitelek z Oldřichova do malého městečka Vila Real ve Španělsku. Je to menší klidné městečko, které se nachází pouze 10 kilometrů od moře v provincii Valencia. Možná znáte město Vila Real díky fotbalu. V době naší návštěvy se zrovna dostavoval nový stadion. Přesto není nijak turisticky vyhledávané, díky tomu jsme měly možnost, poznat místní kulturu a místní školství bez přetvářky. Ve městě je škol více, my jsme navštívily jednu státní školu, která není zrovna největší, ale pro nás je velice zajímavá. Ve Španělsku mají jednotlivé regiony vlastní nářečí, které je dosti rozdílné. Tuto školu navštěvují děti, které mluví valencijsky, jiné mluví španělsky a aby toho nebylo málo, žije zde hodně imigrantů, kteří také nemluví moc dobře španělsky. Vyučování zde proto není vůbec lehké a díky jazykovým bariérám přestali na škole používat ve výuce učebnice. Při naší návštěvě jsme se soustředily jak na výuku na prvním stupni, tak na výuku v mateřské škole. Obě byly v něčem rozdílné od naší školy.
Co pro nás bylo asi nejvíce šokující, bylo školní okolí. V okolí školy byl pouze beton. Zahrada byla betonová, hřiště bylo betonové. I zahrada pro děti z mateřské školy byla celá betonová. Jen u dopadů ze skluzavek byla pogumovaná zem. Jediná známka života byly učitelky, děti a jeden olivovník na zahradě u mateřské školy.
Školka má podstatně více dětí, a proto jsou rozděleny do tříd podle věku. Nejmenší jsou dvouleté, nejstarší šestileté. V každé třídě je malá oddělená místnost, kde je záchod, umyvadlo a prostor na výtvarné a učební pomůcky. Ve třídách mají stolečky, místa na odpočinek a volnou činnost a mnoho různých pomůcek. Z každé třídy mají děti přístup na malou předzahrádku, které jsou jednotlivě oddělené plůtky. Když jsme je poprvé navštívily, zaujaly nás barevné zástěrky se jmenovkami, které měly na sobě paní učitelky. Zajímavé bylo také, že děti a to ani ty nejmenší, nechodily po obědě spát, jen odpočívaly většinou při relaxační hudbě a to jen asi půl hodiny. Další zajímavostí pro nás bylo, že svačiny si děti nosí z domu. Některé děti chodí ve školce na oběd, hodně jich ale obědvá doma. Aktivity během dne byly dost podobné jako u nás. Co se nám moc líbilo, byla extra místnost s modrým UV světlem, kterou využívali na různé pokusy. Děti jsou ve svých třídičkách od 9ti hodin většinou do 14ti hodin. Někteří rodiče chodí do práce dříve nebo naopak končí déle, proto tam mají něco jako naší družinu, kde jsou jiné paní učitelky a hlídají děti všech věkových kategorií před devátou a po čtrnácté hodině.
Školní děti nenavštěvují ráno družinu a nechodí do školy dříve. Odpoledne ale některé děti družinu využívají. Škola začíná v 9 hodin ráno a končí ve 14 nebo 15 hodin. Děti se ráno sejdou před školou a čekají na devátou hodinu. To začne ve škole hrát hudba, která je obměňována a třídní učitelé si chodí pro své třídy před vchod. Do školy jdou pak společně. Nemají šatny a nepřezouvají se. Opravdu je všude beton. Před svými třídami mají věšáky na bundy a své věci. V hodinách používají podobné aktivity a pomůcky jako naše děti. Výuka neprobíhá ve čtyřiceti pěti-minutových hodinách jako u nás, ale v delších blocích. V každé třídě jsou vždy dvě učitelky a většinou ještě jedna asistentka. Při naší návštěvě jsme viděli výuku hudební výchovy, práci ve skupinách, kdy probíhala výuka čtení a matematiky zároveň. Zapojily jsme se do procvičovací španělské gramatiky úloh z matematiky s pohybem, které probíhaly venku. Byly jsme na násleších u různých vyučujících a viděly různé postupy práce. V hodině angličtiny s námi žáci pátých ročníků udělali rozhovor do školních novin. Zaujalo nás, že mají do výuky matematiky zapojen jednou týdně šachový blok, kdy děti rozvíjí své logické myšlení. To by se nám líbilo i u nás, jen na to zatím nezbývá ve výuce čas.
Kromě běžné výuky jsme se byly podívat na výuce plavání, které probíhalo hodně podobně jako u nás. Se čtvrtým ročníkem jsme navštívili místní tiskárnu, kde nám ukázali, jak se tisknou kalendáře a reklamní letáky. S pátým ročníkem jsme navštívili balírnu citrusů. V říjnu zrovna začínala sezona mandarinek, tak jsme měli podrobný výklad s ukázkou i ochutnávkou.
Všichni zaměstnanci i děti byli velice milí a přátelští, děti velice zvědavé a my jsme si týden s nimi opravdu užily.
V lednu nás na oplátku navštívily tři kolegyně ze školy ve Vila Real. Dvě z nich jsou učitelky v mateřské škole, třetí pak školní psycholožka. Protože mají rády rušnější život města, bydlely v České Lípě. U nás si pak užívaly sníh, který viděly po několikáté v životě, ale vždy jen v malém množství. Paní učitelky jsou velice milé a zajímalo je úplně všechno. Na střídačku navštěvovaly školku i školu a sledovaly naši práci a pomůcky. Zajímaly je ranní aktivity ve školce, byly s dětmi i venku. S předškoláky strávily předškolní výuku po obědě. V mateřské škole se zúčastnily také výuky angličtiny a navštívily naše hasičské muzeum, kterým je provedl pan Duda. Byly se podívat na sportovním kroužku, který se konal venku. Ve škole byly na náslechu v hodině vlastivědy, kde paní ředitelka vyprávěla dětem o Španělsku, na vyučování českého jazyka, hudební výchovy. Bádaly v matematice u velkých dětí, u malých se zapojily do využití robotiky v matematice. Se školou se ve čtvrtek vydaly na exkurzi do Sklářské průmyslové střední školy v Kamenickém Šenově, kde všechny ochotně provedl sám pan ředitel. Škola se nám všem moc líbila a myslím, že některé děti o ni projevily zájem. Během jednoho odpoledne navštívily jednu ze sklářských firem v okolí, protože jim nemůžeme neukázat sklářský průmysl, který je pro náš region tolik typický. Dovolím si říct, že se jim u nás líbilo a návštěva splnila účel. Společně jsme se shodly na tom, že naše výuka není výrazně odlišná. V jejich mateřské škole využívají stejné metody a aktivity. Ve škole podle nich pracujeme víc prakticky, než v jejich škole. Líbilo se jim, že v naší škole je oproti Španělsku opravdu ticho. S tím musíme souhlasit, ale nebylo to, že by jejich děti byly neposlušné. Jen je tam hodně jiná celková mentalita. Už nyní se moc těšíme, až nás za rok navštíví i děti z téhle školy.
Před tím nás ale čeká ještě hodně adrenalinu. 15. března k nám na týden zavítají děti ze školy na Tenerife, na které se už teď všichni moc těšíme a právě jim připravujeme program. My je na oplátku navštívíme v květnu, čehož se už naše děti nemohou dočkat. Některé poletí poprvé a hned opravdu daleko… O tom ale až po tom…